Inspirace

     Inspirace je - s prominutím - pěkná sviňa. Máme už pěknou řádku let mezi sebou dost napjaté vztahy a dělá mi holka naschvály. Chodí, když ji nejméně potřebuji, a když si nevím rady a volám ji o pomoc, jako by se po ní slehla zem. Takže přirozeně teď, když se musím keramiky na nějakou zatím neurčitou dobu vzdát, mám hlavu plnou nápadů a nemůžu se rozhodnout, do čeho se pustit dřív, protože je mi jasné, že všechno určitě nestihnu. 

     Měla jsem na srpen za úkol dotáhnout všechny rozdělané výrobky a nezačínat nic nového, maximálně pracovat na drobnostech do bytu, které akutně potřebujeme (např. kočičí misky, odkladací tácky na vařečky, máslenka). Místo toho trávím v dílně každou volnou chvíli a skáču mezi výrobou vánočních dárků a nápady na to, co kdyby náhodou vyšlo tak, jak si to představuji, by klidně mohla být i moje první skutečná prodejní kolekce. 

     Takže výsledek je, že panikařím. Mám se do toho pouštět? Mám to brát vážně a zkusit to, i když budu do pár týdnů bez přístupu ke kruhu, glazurám, k peci? Nebo mám všechny nápady uložit někam do zákoutí svojí hlavy a čekat, jestli náhodou na ně nebude čas a prostor jindy... a energie, bereme-li v potaz, že mi už teď v práci překáží bolest zad a těhotenské bříško, a s čerstvě narozeným prťousem doma by nějaká produkce byla ještě větší výzva? 

     Jsem v koncích. Obávám se, že to dopadne jako vždycky. Zkusím to, ale přijde nějaká překážka, nestihnu to, nebude se mi dařit, výrobky se mi nebudou v realitě líbit tak, jak se mi líbí v hlavě, budu muset zrušit členství v dílně a znovu se do procesu vrátím nejdříve tak za rok, a tou dobou už bude všechna moje inspirace a motivace zase dávno v čudu. To jsou ta dilemata. No, jak jsem se rozhodla a jak to celé dopadlo, se brzy všichni dozvíme.

(září 2025 - K.)