Dilemata z dílny

     Dobrá zpráva: jezdím zase do dílny. Jezdím tam většinou po večerech, jak jsem plánovala, a zatím to docela funguje. Věřili byste ale, že i když dojedu na místo třeba v 9 hodin večer, může být dílna obsazená? A to je moje hlavní dilema spojené s prací ve sdílené dílně.

     Sdílená dílna je totiž absolutně boží věc. Začínáte se řemeslem, jako je keramika, a nevíte, kam to povede? Chcete si to jen vyzkoušet? Chcete to mít jako hobby na pár hodin za měsíc? Nechcete si platit vlastní prostory a nejdřív je muset vybavit za pár set tisíc takovými "drobnostmi", jako je keramická pec, kruh, police, sádrové formy, veškeré náčiní, kýble, barvy, hlína... a pak teprve moct začít zkoušet něco vyrobit? Chcete mít šanci se potkat se spoustou skvělých, zajímavých lidí, z nichž někteří dělají keramiku profesionálně a jiní to mají taky jen jako koníček na vyčištění hlavy, a od každého z nich se něco přiučit, inspirovat se a motivovat navzájem?

     A to je právě u mě kámen úrazu. Nebo tedy jeden z několika, ale asi ten hlavní. Lidé, s nimiž mám to štěstí dílnu sdílet, jsou všichni strašně fajn. Ale jakmile tam se mnou je někdo další, prostě vím, že nic pořádně neudělám. Buďto kecáme, což je pak jasné, že se nesoustředím na práci, ale vlastně i když nekecáme, tak jsem tak nějak podvědomě nervózní a snažím se udělat jen to nejnutnější a co nejdřív zmizet. Mám to tak celý život a se vším - i teď, když tohle píšu, kdyby mi měl někdo stát za zády, tak notebook radši zaklapnu a dodělám to jindy. Nemám ráda, když někdo vidí moji rozdělanou práci, a i přítomnost lidí, co se na mě nedívají, mi narušuje "flow". A už vůbec absolutně nehrozí, že bych udělala něco kreativního. I z těch mechanických úkolů typu úklid či recyklace hlíny zvládnu v tu chvíli minimum.

     Ano, jezdit do dílny až po uspání mimina mi v tomhle přináší trochu výhodu - rozhodně tam potkávám méně lidí. Ale je to řešení? Nemyslím si, že jsem tak hrozný asociál, jak říkám, mám ty lidi ráda a vlastně si dovedu představit, že si tam s nimi pojedu občas jen tak pokecat... ale není to pro mě prostě moc kompatibilní s nějakou produktivitou.

     I kdybych ale teď dala dohromady ten balík peněz, co založení vlastní dílny stojí (ne, zatím fakt nedám), tak si nejsem jistá, že by to byl dobrý nápad. Protože vidět, co a jak dělají ostatní, moct si na policích prohlédnout krásné výrobky, co vznikly různými technikami, v různých stylech, od různých lidí, a moct se zeptat, když si sama nevím s něčím rady, je něco, co by minimálně teď asi nebylo dobré nechávat za sebou. Takže prostě počkám, jak se to vyvine. 

     Sdílená dílna je totiž vážně super věc, a bez ní bych se nikdy v keramice nezvládla tak rychle učit a posouvat dopředu, jako se mi to za poslední dva roky povedlo. Ale z jak dlouhodobého hlediska je to pro mě to pravé? To asi ukáže teprve čas.

(duben 2026 - K.)